Řím ( Roma ). Věčné město (Roma aeterna) je hlavním městem Italské republiky (Repubblica Italiana), je sídlem parlamentu, mnoha kulturních, politických a hospodářských institucí. Zároveň je hlavním střediskem oblasti Lazio. Uvnitř jeho teritoria se nachází suverénní Vatikánský stát ( Stato della Cittá del Vaticano), sídlo papeže, nejvyššího představitele římskokatolické církve. Řím má kolem 3 milionů obyvatel, rozkládá se na ploše asi 1 500 km2 po obou březích řeky Tibery ( Tevere), asi 25 km od moře na 41 stupni 52 severní šířky a 12 stupňů 30 východní délky. Obvod města je 9 km.
Město je důležitou křižovatkou světové dopravy, zejména letecké, železniční a silniční. Římským námořním přístavem je Civitavecchia, ležící asi 70 km sz.od města (má i zvláštní lodní spojení na Sardinii).
Řím byl střediskem římského státu již ve starověku. Řím - ROMA čteno pozpátku AMOR = láska, kterou přinesl Římanům sv.Petr, znamením největší - božské lásky je kříž, se kterým se setkává poutník na každém kroku, vždyť jen centru je 350 kostelů. Magická síla jména Řím vyzařuje ze známého úsloví : "Všechny cesty vedou do Říma". Toto se vztahuje k celé jeho historii, od prvních dnů své existence měl Řím aureolu božství. Římská civilizace se spolu s řeckou stala kolébkou civilizace západoevropské. Jestliže Řekové vyjádřili své nejvyšší hodnoty v literatuře, umění, filozofii a duchovním životě, pak Římané - založení podstatně praktičtěji- se soustředili na oblast politického života a organizace státní správy.
Řím je v pravém smyslu slova svědkem předlouhých dějin evrop. civilizace. První stopy lidské existence spadají do doby paleolitu, což dokazují nalezené kosterní pozůstatky neandrtálců z Lazia z doby asi 50 000 let p.n.l. Oblast Lazia osídlena pastevci, kteří si svá obydlí budovali na pahorcích, protože údolí močálovitá. Nejvýznačnějšími pahorky Kapitolský, Palatinum. Etnický základ tvořili tzv. Latínové. Asi v pol.8.stol.p.n.l. splynula sídliště na Palatinu a Esquilinu v jednu osadu - základ Říma. K této události se pojí neustále opakovaná a zdůrazňovaná pověst. Podle pověsti založili město 21.dubna r.753 p.n.l. bratři Romulus a Rémus.
Jejich otcem bůh války Mars a matkou panna vestálka Rea Silvia. Oba měli po rodičích božský původ a spojení s Řeckem. Jejich předkem v 15 pokolení byl trojský hrdina Aeneas, syn bohyně Venuše a pravnuk samotného Jova. To byl jeden z argumentů Římanů ke zdůvodnění své světovlády.
Pád Troje byl prologem k založení Říma. Nejvyššímu bohu Jovovi se znelíbil rod trojského krále Priama, nevíme proč. Priamos byl spravedlivý vládce a statečný muž, měl 18 manželek, 50 synů, 12 dcer, přinášel oběti bohům, k lidem se choval vlídně. Vykonavatelem záhuby Troje se stali achajští králové, které lákalo bohatství města, krása jeho žen a obávali se moci Troje.
Záminkou krásná Helena, manželka spartského krále Menelaa, kterou unesl Priamův syn Paris. Bratr Menelaa mykénský král Agamemnon zmobilizoval všechny achajské krále, se 100 000 armádou přistál u maloasijských břehů, přepadl město. Priamos se synem Hektorem útok odrazili, 10 let boj o Troju. Na pomoc přišel Priamův příbuzný Aeneas ( z dardanského království ), po Hektorovi nejsilnější a nejstatečnější obránce Troje. Troja lstí padla, zahynul Priamos, Hektor i Paris.
Osud, který určil záhubu Priamova rodu, určil Aeneovi, aby se zachránil a napříště vládl nad trojským lidem, neumožnil mu ale znovuvybudování Troje, ale přikázal mu, aby nalezl nový domov v Itálii. Těžce se loučil se zemí svých předků, postavil 20 lodí a odplul na západ. Sedm let se plavil Egejským, Jonským a Tyrhénským mořem, málem se stal obětí moru, zabloudil pod Etnu, ke Kyklopům, prostě křížová cesta. Nakonec doplul do Itálie, kde mu Sibylla poradila, aby vplul do ústí Tiberu a založil město. Zde žili Latinové, se kterými musel bojovat. Zvítězil a vzal si dceru místního krále za manželku a zal. město, nazvané Lavinium. Jeho syn Askanius čili Julus založil město Albu Longu, jež je přímým předchůdcem Říma. Tam měl později vládnout Numitor. To se nelíbilo jeho mladšímu bratrovi Amuliovi, zbavil ho vlády. vyhnal, jeho syny popravil a dceru přinutil stát se kněžkou bohyně Vesty se slibem věčného panenství.
Slib neslib, Rea neodolala bohu Martovi a porodila dvojčata Romula a Réma. Amulius je přikázal vhodit do Tibery. Sluhové chlapce v košíku vhodili do rozvodněné Tibery, avšak voda záhy opadla, košík s dětmi na suchu, zachránila je vlčice z Palatinského pahorku, která je odnesla do svého doupěte, kde je kojila a zahřívala svým tělem.
Pak je objevil pastýř Faustulus, odnesl je domů a vychoval. Dospělí porazili Amulia a vládu vrátili dědovi. Nechtěli čekat, až děd Numitor zemře v Albě, rozhodli se založit vlastní město na Palatinském pahorku.
Vzali pluh, zapřáhli býka a krávu, vyorali kolem příštího města brázdy ( symbol obranného příkopu ), na 3 místech zvedli pluh ( tam brány ), vyoraná půda symbolem hradeb. Teď šlo jméno. Bratři se nedohodli, Rémus viděl znamení 7 supů první, Romulus druhý, ale 12. Spor. Rémus přeskočil hradby, Romulus ho zabil. Romulus zaplnil město cizinci, zavedl pořádek, připojil ke svému titulu odznaky moci : purpurový plášť, zlatou čelenku s Jovovým orlem, křeslo ze slonové kosti a pořídil si čestnou stráž 12 sluhů (liktorů), kteří nosili před ním svazky prutů, do nichž vloženy sekery - fasces. Později zneužili italští fašisté.
Legendy, báje, pověsti - výmysly básníků. Nejstarší dějiny Říma jsou montáží těchto legend a faktů. Takže snad tam vládli sabinští králové, posléze Etruskové - první velká civilizace na italské půdě. Jejich jazyk se dosud nepodařilo rozluštit a neví se nic bezpečného ani o jejich původu. Po jejich vlivem bylo město až do r. 509 p.Kr., kdy byla z města vyhnána etruská dynastie Tarquiniovců a byla založena římská republika.
V dalších stoletích se stalo město mocností, ovládající Středomoří, Gálii, Británii, podunajské země, sev.Afriku i Malou Asii. Největšího rozmachu dosáhlo město v období císařství, jež se vyvíjelo ve dvou etapách - principátu a dominátu. Mezi nejslavnější císaře patřili : Octavianus Augustus, Nero, Claudius, Vespasianus, Titus, Nerva, Traiánus, Marcus Aurelius, Diokletianus, Konstantin, ten 313 n.l. uznal oficiálně křesťanství a přeložil své sídlo z Říma do Konstantinopole v M.Asii, tím poklesl význam Říma, ale posílila se moc římského biskupa - papeže.
Za stěhování národů bylo město několikrát zničeno, vylidněno, ale za francké nadvlády, zejména za Pipina Krátkého se vzpamatovalo a v této době lze datovat počátek Církevního státu a Řím se stal cílem poutníků celého světa.
r.800 zde byl korunován na římského císaře Karel Veliký a tím byly položeny základy pro budoucí vztahy mezi vrcholnou církevní mocí a světskou mocí. Následující dobu totiž charakterizují boje mezi přívrženci císaře a přívrženci papeže - boj o investituru, který skončil 1212 Konkordátem wormským.
Ve středověku bylo město maličko ve stínu severoitalských měst, ale situace se změnila v 16.stol., kdy došlo k posílení papežské autority za Alexandra VI. z rodu Borgiů. V této době se v Římě více prosazovaly zájmy Habsburků. V 18.stol. dobyl město Napoleon a vyhlásil Římskou republiku, která o rok později zanikla. Ve století 19., kdy bylo vyhlášeno Italské království, se Roma stala hlavním městem nového státu, tím bylo ukončeno světské panování papežů.
Fašistický pochod na Řím 1922 vedl k nastolení Mussoliniho diktatury. 11.2.1929 v Lateránském paláci podepsány dohody, papež přestal být vatikánským vězněm a byl vytvořen samostatný stát Cittá del Vaticano. Za 2.svět.války obsazen německými vojsky, 1944 osvobozen Spojenci, 1946 Itálie prohlášena republikou a král Umberto II. odešel do vyhnanství. 1960 se konala v Římě XVII.olympiáda, 1990 MS v kopané.
Počínaje 8.prosincem do 6.ledna se na náměstí Navona každoročně koná vánoční trh, který je zakončen starodávnou národní veselicí - oslavou Befana, vrcholí na Tři krále.